Téma

Busta Franze Kafky od Karla Hladíka na náměstí Franze Kafky v Praze

Během posledních padesáti let vznikly v pražském veřejném prostoru tři sochy, reflektující osobnost a dílo Franze Kafky očima tří českých sochařů.  Pamětní deska se spisovatelovou bustou od Karla Hladíka vznikla v době, která nebyla Kafkovu odkazu vůbec nakloněna. Pomník Franze Kafky od Jaroslava Róny a kontroverzní kinetická plastika Davida Černého pak představují různé sochařské trendy na počátku 21. století.

Křížové cesty pod širým nebem byly v barokní době obvykle komponovány na principu propojení sochařských děl a architektury s přírodními i umělými krajinnými prvky v jeden estetický celek. Kalvárie na Ostrém u Úštěka, dílo italského architekta Ottavia Broggia z počátku 18. století, ztělesňuje v tomto ohledu nezaměnitelný genius loci barokní krajiny severních Čech.

Andělíček, poutní kaple Sv. Andělů Strážných u Sušice

Budování křížových cest v krajině pod otevřeným nebem, rozšířené v Čechách a na Moravě v průběhu 17. a 18. století, neskončilo s obdobím baroka, ale pokračuje i v naší současnosti. Doslova před pár lety vznikla v podhůří Šumavy umělecky pozoruhodná, originální křížová cesta, vedoucí na vrch Stráž u Sušice ke kapli Sv. Andělů Strážných.

Básník, prozaik a kritik Jiří Karásek ze Lvovic (1871 – 1951), vůdčí osobnost české literární dekadence a redaktor časopisu Moderní revue, byl rovněž zasvěceným znalcem výtvarného umění a předním soukromým sběratelem své doby. Mimořádné kvality jeho umělecké sbírky přibližuje virtuální výstava tzv. Karáskovy galerie, připravená na počest 150. výročí básníkova narození Památníkem národního písemnictví.

Mariánská Týnice – západočeské poutní místo s historií sahající hluboko do středověku zažilo strmý duchovní vzestup a umělecký rozkvět v době baroka, poté dlouhé období postupné devastace, která je přivedla až na práh úplného zániku, a nakonec velkolepé zmrtvýchvstání a probuzení k novému životu. Dramatický příběh právě nyní vrcholí před našima očima nepravděpodobným a nečekaným rozuzlením  – doslova zázrakem.

Památník obětem zla v Plzni-Doudlevcích představuje jedinečnou oázu ticha, přerušovaného pouze zurčením vody, šuměním listí a hlasy ptáků.  Vedle anglického parku se vzrostlými stromy, rozmanitou nižší vegetací a jezírkem v sobě Meditační zahrada ukrývá také moderní kapli a originální křížovou cestu tesanou z pískovce, která je dílem sochaře Romana Podrázského.

Zatímco o grafiku se zajímá jen hrstka milovníků umění, monotyp je úplnou popelkou mezi výtvarnými technikami. Bývá považován za pouhou pomocnou techniku na pomezí malby a grafiky. V českém uměleckém prostředí se jím vážně zabývá jen několik osobností. Čím je monotyp ve skutečnosti a nakolik je jeho přehlížení oprávněné?

Malíř a sochař Jean Dubuffet (1901–1985) proslul jako jedna z vůdčích osobností umění informelu a apoštol umění v syrovém stavu (art brut). Méně je známý jeho vyhraněný filozofický postoj, v němž se projevuje jako kategorický individualista  – zastánce individuální umělecké kreativity a neohrožený bojovník proti institucionální kultuře.

Opus magnum alchymicum, cyklus abstraktních maleb Milivoje Husáka s alchymickými náměty, je fascinujícím dílem. Vybízí nás k přemýšlení o podstatném – o hmotě, duchu, světlu, Bohu a přírodě, trvání a proměně, živlech a principech – a ovšem také o pravých adeptech a falešných zlatodějích.

Na vyvýšeném břehu hornorakouské řeky Traun se již bezmála tisíc let majestátně vypíná benediktinské opatství Lambach. Areál kláštera, založeného roku 1056 biskupem sv. Adalbertem, prošel v 17. století raně barokní přestavbou, která jej změnila v hmotově kompaktní celek, malebně se odrážející v říční hladině. Více něž architektura a umělecká výzdoba kláštera nás přitahuje „česká stopa“, otištěná v jeho blízkém okolí a spojená s architektem Johannem Michaelem Prunnerem.

V letech 1962-71 vytvořil Mikuláš Medek ojedinělý soubor maleb pro kostely v oblasti Moravského krasu, zahrnující oltář kostela Sv. Petra a Pavla v Jedovnicích, oltář kaple Božského srdce Páně v Kotvrdovicích a křížovou cestu v kostele sv. Josefa v Senetářově. Poslední práce je spojena s novostavbou moderního kostela, což je počin v éře komunistického Československa zcela nevídaný.

Počátek 19. století byl dobou, kdy se měnily názory na umění. Romantičtí spisovatelé a básníci se nechávali inspirovat nejrůznějšími novými podněty, nebo fenomény, které byly dříve v umění považovány za bizarní či okrajové. K takovým osobnostem patřil i francouzský romantický básník a prozaik Victor Hugo (1802-1885).

Jak se stal papír pomočený od psa uměleckým dílem? Kdo o tom rozhodl? Máme a musíme to akceptovat? Těmito otázkami nás znepokojuje Pohádka o třech malířích. Její autor, brilantní ironik Josef Váchal, nám naštěstí naznačil i řešení: Proti podvodu v umění je nejlepší obranou humor.

Říkali mu „doktor Jed“. Friedlieb Ferdinand Runge (1794–1867) byl německý analytický chemik, který mimo jiné vědecky prozkoumal účinky rulíku zlomocného na lidský organismus. V souvislosti s naším tématem – skrytými počátky abstraktního umění – nás však zajímají především tzv. Liesegangovy obrazce, poprvé popsané Rungem v padesátých letech 19. století.

Tušíme, že počátky abstraktní umělecké tvorby sahají mnohem hlouběji do minulosti než k prvním letům dvacátého století. Kandinský, Malevič a Kupka se museli vzdát svého prvenství a sestoupit z pomyslného žebříčku. Kdo však byli lidé, kteří se jako první odvážili vyjadřovat formou dosud neznámou? Příběh Justina Kernera a dalších dokazuje, že to rozhodně nebyli profesionální umělci.

Sebastiano del Piombo oživil antické postupy malby na kameni v novověku. Jeho následovníci přecházeli od břidlice a černého mramoru k ušlechtilým nerostům, které přitahovaly obdiv a na konci šestnáctého století se staly předmětem intenzivního studia. Zájem malířů, kupců a zadavatelů upoutaly barevné mramory, jaspisy, acháty, alabastr, onyx a jiné vzácné minerály barevnou kresbou, která měla rozhodující vliv na výběr námětu.

Kámen v umění a umění v kamenech II. – „Vynález“ malby na kameni Sebastiana del Piombo

Malba na kameni je fenomén v novodobých dějinách umění poměrně vzácný. K jeho největšímu rozšíření dochází ve druhé polovině šestnáctého a v první polovině sedmnáctého století. Za průkopníka malby na kameni můžeme označit benátského malíře Sebastiana del Piombo (1485–1547). Jeho objev zaznamenal malíř, architekt a první historik umění Giorgio Vasari v proslulém díle Životy nejvýznačnějších malířů, sochařů a architektů.

Kdy se sloup vrátí na své místo?

Letos 3. listopadu jsme si již po sto prvé připomněli ostudné výročí vandalského činu z roku 1918 – zničení unikátní barokní památky mimořádné duchovní, historické a umělecké hodnoty, kterou byl pražský mariánský sloup od Jana Jiřího Bendla. Přes téměř třicetileté obětavé úsilí mnoha osobností obnovený mariánský sloup na Staroměstském náměstí dosud nestojí. Co je toho příčinou a kdy se sloup vrátí na své místo?

Kameny v umění a umění v kamenech I. – Malující kameny

Prvotním inspiračním zdrojem umění byla příroda a prvními malířskými nástroji přírodní objekty. Vzpomeňme na prehistorické malby, kde podložkou byly stěny jeskyní a nástrojem uhlík či hlinky. Jaký však byl význam a funkce minerálů v pozdějších dějinách umění? Zkusme pootevřít dveře do říše minerálů a podívejme se, co byly tak zvané „malující kameny“ a jak s nimi člověk zacházel.

Anonymní autor článku Kniha jako umělecké dílo na portálu iUmění propaguje nákupy vzácných knih s investičním motivem. Přitom staví do jedné roviny produkci bibliofilských nakladatelství (Aulos, Teapot) a limitované luxusní edice dominantních nakladatelských domů (Taschen, Euromedia, Albatros). Příčinou záměny může být buď neznalost, anebo – pravděpodobněji – záměrná manipulace s fakty. Vyjasněme si jednou provždy podstatný rozdíl mezi autentickou uměleckou knihou a průmyslově vyráběným knižním fetišem pro snoby.