Věra N.

*1978

malba

Jmenuji se Věra Novák. Narodila jsem se v roce 1978. Bydlím v Mostě na severu Čech. Jsem máma od dvou dětí a mám milujícího manžela, každý by si řekl „co jí může chybět? Proč je neustále smutná? Co by za to jiná dala? Atd… „Ale já k tomu svému štěstí, dostala do vínku psychiatrickou diagnózu. Mám Bipolární afektivní poruchu, známou spíše jako Maniodepresivní psychóza. Mám lehčí formu a převážně depresivní epizody s občasnými hypomániemi. Léčím se kolem šesti let, ale nemoc mám již dlouho. Je těžké si přiznat, že je něco s námi v nepořádku. Až velmi těžká epizoda deprese, která skončila pokusem o sebevraždu, mě donutila jít k psychiatrovi a začít se léčit. Aby mé děti nepřišli o mámu. Ze začátku to bylo velmi těžké. Občas jsem bojkotovala léčbu s tím, že ji nepotřebuji. Stále je to těžké, ale již jsem poslušný pacient a léčím se jak mám. I s léčbou tato nemoc umí vytasit své drápky a zasáhnout vás vždy v jakýkoliv čas, bez jevného důvodu. Na mé nemoci mi vadí nejvíce stigma, které si člověk nese s psychiatrickou diagnózou. Lidé stále za těmito nemocemi vidí nebezpečné jedince sobě i okolí a jednoduše „blázny“. A miluji na ni to, že jsem díky ní tvůrčí.

Jestli mám talent na malování si netroufám říci. Jsem vyučený keramik a malování vždy patřilo k mým koníčkům. Vždy jsem si čárala někde na papír pocity a snažila jsem se to dostat tím to z mé hlavy ven. Domů jsem si nosila poznámky typu „nedává pozor neustále čárá do sešitů“ ?? a to mi vydrželo do dnes (poznámky ovšem domů už nenosím ?? ). Jakmile zahlédnu papír a možnost kreslit tak toho prostě využiji. Je to pro mě jednoduší nežli mluvit.

Asi před více než rokem jsem se rozhodla zkusit Akryl a plátno. Překvapilo mě, že mi to se štětcem docela jde, i když o technice se nedá mluvit. Jsem samouk a tak to asi dle toho vypadá. Malování mi pomáhá si srovnat věci v hlavě a dostat ze sebe aspoň trochu negativních myšlenek. Když mám depresi jsou malby většinou hodně tmavé a když mám hypománii jsou úžasně barevné a projasněné. V těžší fázi deprese ovšem malovat nelze, aspoň v mém případě. Obrazy jsou odrazem mysli a rozpoložení malíře. Mám vyzkoušeno, že i každý člověk vidí v malbě něco jiného a to je úžasný.

Jsem začátečník, pláten mám zatím málo a většinou malé formáty, jsem ve fázi pokus omyl, ale je to má nejpůsobivější terapie ??.

Vzkaz pro lidi? Nejsme příšery z pohádek… Jsme lidé jako vy.

Skupina F: Duše jako múza — Klub V. kolona08. září 202030. září 2020
Aleš Duša: Tvář - obrazárna emocí01. září 202030. září 2020
Skupina F: Duše jako múza — "Bílý dům" na Praze 812. červen 202003. září 2020
Markéta Evjáková: Barevné hrátky01. srpen 202029. srpen 2020
Skupina F: Nové obrazy — Týnská literární kavárna03. červenec 202031. červenec 2020
Vladimír Kiseljov: Myšlenka tělem02. červen 202002. červenec 2020
Libuše Voldánová: Moře - má láska03. leden 202005. únor 2020
Skupina F: Duše jako múza — Týnská literární kavárna04. listopad 201930. listopad 2019
Skupina F: Duše jako múza — Lajka25. září 201930. říjen 2019
Skupina F: Duše jako múza — Klub V. kolona20. srpen 201915. září 2019
Skupina F: Naše duše patří nám! — Open Letohradská 1005. duben 201830. duben 2018