Malíř Vojta Pavlíček se po řadě let pobytu, tvorby i úspěchu v Evropě a Americe znovu usadil v Praze. Nyní vystavuje ve vysočanské Pragovce v Depo Gallery, kde je do konce července k vidění jeho expozice Newborn. Navazuje na podařenou výstavu z loňského roku v galerii Nová síň.

Máte zkušenost z řady zemí světa. Jak to začalo?

Vystudoval jsem taneční konzervatoř a tři roky jsem působil v Národním divadle v Laterně Magice, jako člen baletního souboru. Doufal jsem, že se s Laternou podívám do světa, ale když jsme tři roky nikam nevyjeli, přešel jsem do Černého divadla Jiřího Srnce. Naštěstí se mi s Černým divadlem podařilo zanedlouho vycestovat do Francie. Po skončení představení v Lyonu, jsem si sbalil batoh a utekl estébákovi, co nás hlídal. Odjel jsem vlakem do Paříže, už jsem tam zůstal.

Jak vás Francie přijala?

Za tehdejšího prezidenta Mitterranda měla Francie otevřenou socialistickou politiku vůči migrantům zejména z východního bloku. Bylo skvělé, že mi stát poskytl školu, kde jsem se každý den učil francouzsky. K tomu, jsem v Paříži měl rodinnou přítelkyni, u které jsem bydlel a tím pádem jsem nemusel do lágru.

Co jste ve Francii dělal?

Pokračoval jsem v tanci u renomovaných skupin a v roce 1992 jsem vystupoval na zahájení zimních Olympijských her v Albertville. Poté jsem s tancem skončil, mezitím jsem poznal francouzského malíře Roberta Combase, kterému jsem dva roky dělal asistenta. Poznával jsem umělecké prostředí a galerie. V té době jsem také dělal sochy ze dřeva. Účastnil jsem se například na Salon des Indépendants v Grand Palais (výstava nezávislých umělců pořádaná od roku 1884).

Jak jste přešel od tance k výtvarnému umění?

Nejsem první, kdo od tance přešel k výtvarnému umění, např. umělec Daniel Spoerri byl také tanečníkem.
Poté jsem začal více cestovat, hlavně do USA. Účastnil jsem se společných výstav v San Franciscu a na Miami v objektech typu Art District.

Pak jste se vrátil do Česka?

V roce 2000 jsem se vrátil do Prahy, odkud jsem dále cestoval. V Brazílii jsem poznal malíře Jiřího Dokoupila, s kterým jsem spolupracoval. Po čtyřech letech práce s ním jsem začal sám malovat.

Takže jste se od něho i učil?

Praxe s ním mi dopomohla pochopit řemeslo a i třeba to, že si vás galerie musí najít sama. Pochopil jsem platný systém a nikam se necpu. Pracuji a uvidí se, kam se to vyvine.

Měl jste s obrazy hned ze začátku úspěch?

Nejprve nakupovali mé obrazy zejména kamarádi. Vystavoval jsem však dál v Německu, ve Francii v Turecku a v Monaku. První výstavu v Praze jsem měl až v loni v Nové síni. Na Miami se moc dobře neprodávalo, ale třeba v Turecku se všechny obrazy prodaly hned. Nikdy nevíte, kdy a jestli vůbec úspěch přijde, já už si s tím hlavu nelámu a pokračuji v tvorbě.

Nyní žijete střídavě v Čechách a ve Francii?

Žiji v Praze, ale často jezdím na jih Francie za známými a do Berlína a Madridu, kde má Jiří Dokoupil ateliéry. Také jezdím do tureckého Bodrumu, kde spolupracuji s galerií a mám tam malý ateliér ve věži. Třeba nedávno jsem měsíc maloval na Lipně v exteriéru. Často se tedy stává, že se na jednom místě dlouho nezdržím.

Jaké používáte techniky?

Nejvíce maluji akrylem a zároveň používám flock. To je speciální technika, kdy se za použití lepidla nanáší elektrostatickou pistolí milimetrový chlup a ve výsledku jsou obrazy sametové. V průmyslu se z toho dělají nápisy na trička, ale na plátno jsem s tím začal jako první.

Výstava má název Newborn. Odkazuje to k vašemu obrazu s miminkem?

Před čtyřmi měsíci se mi narodil syn. Obrazů miminek je víc a prostě teď jedu malého Jendu. Výstava vznikla na počest jeho narození.

Je to náhoda, že se na výstavě sešly obrazy beze jména?

Já moc obrazy nenazývám. Nechci diváka názvem ohraničit a nechávám každého, aby si našel svůj výklad. Musím je ale číslovat, abych se v tom vyznal já i sběratelé.

Jak jste získal ke spolupráci uznávaného kurátora Christiana Domingueze?

Christian je můj kamarád, kterého znám přes deset let. Pracuje třicet pět let v oboru výstav a kurátorství. Řadu let se k mým obrazům nevyjadřoval a jen říkal, abych pokračoval. Kurátora mé výstavy dělal už loni v Nové síni. Mám v něm velkou podporu a věřím mu.

Co děláte, když nemalujete?

Chodím po výstavách nebo na pivo k Tygrovi. Teď mám také prcka, takže se válíme v posteli.

 

vojta pavlicek portret

 

Vojta Pavlíček se narodil v roce 1968 v Praze. Vystudoval tanec na konzervatoři a vystupoval v Laterně Magice Národního divadla. V roce 1989 opustil Československo a žil ve Francii, kde se začal věnovat výtvarnému umění. Nejprve tvořil dřevěné sochy a pak i obrazy. Vystavoval ve Francii, Monaku, USA, Turecku a Švýcarsku. Loni měl samostatnou výstavu v pražské galerii Nová síň.