Spektakulárnost nových médií se zdá být díky technologiím neomezená. Přesto, nebo možná právě proto, připomínají tito tři umělci divákovi v rámci jejich první společné výstavy Prizma ve White Pearl Gallery jeho aktivní roli v působnosti vjemů, které ho obklopují. Interaktivitou dílčích částí instalace vyzdvihují člověka jako primární médium, jako projektanta, nikoli recipienta svého okolí. 


spoluAčkoli působíte na hudebním, audiovizuálním českém poli již od roku 2012, Prizma ve White Pearl Gallery je vaše první společná výstava a tak by jsme rádi věděli více o vaší tvorbě, o XYZ projektu i o vás samotných. Jak jste se potkali? Přineslo to změnu ve vaší předešlé tvorbě?

Dominik Jančík :

S Markem i Oliverem jsem se seznámil skrze projekt pravidelné klubové noci (BASS DROP), jež jsem pomáhal zakládat a působil v něm jako DJ, autor projekcí a realizátor světelných instalací. Nebyl to začátek mé tvorby, ale znamenalo to pro mne změnu přístupu. Po domácí produkci hudby a videoher jsem získal na dosah ruky publikum, kterému jsem nabízel plody mých dosavadních zkušeností. Přesun do XYZ project pak beru jako další krok v tomto směru. Publikum se stalo součástí našich děl.

Čím je podle vás XYZ projekt charakteristický?

Marek Šilpoch:

Dle mého pohledu jsme charakteristický svou rozmanitostí. Navzájem se ovlivňujeme a výsledné dílo se díky tomu stává komplexnějším. Projekt dlouho hledal svou vlastní tvář. Zkoušeli jsme různé přístupy, světla a materiály. Po nějaké době jsme však dospěli k výrazovým prostředkům, které nám jsou nejbližší – ty rozvíjíme a pracujeme s nimi dál.

Naše instalace často vypadají jako části vesmírných raket či jiné předměty ze sci-fi filmů. Například série světel Replikants je přímo inspirování filmem Blade Runner. Neustále však čerpáme ze zkušeností z minulých let a rádi zkoušíme nové principy. Nedá se pevně říci, co přesně charakterizuje naší tvorbu, snad jen to, že děláme, co nás zrovna baví – bez ohledu na žánr, druh umění či nějaké trendy.

Marku, ty jsi původně studoval grafický design a vizuální komunikaci, potom jsi se rozhodl pro změnu a přešel jsi do ateliéru skla na UMPRUM, co tě baví na tomto médiu a recyklaci starých materiálů?

Marek Šilpoch:

V úplných začátcích tvorby XYZ jsme ještě neměli zkušenosti a znalosti k vytvoření vlastních světel, a proto jsme začali používat a recyklovat staré lampy a zářivky, které nás svým technicistním tvarem naprosto fascinovaly. Objížděli jsme opuštěné továrny a kupovali světla po bazarech. Od začátku jsme měli v plánu je jednou opravit a přetvořit v nové artefakty.

Na tomto přístupu mě nejvíce baví to znovu oživení již zašlé a odsouzené věci. Líbí se mi, když divák přijde a zkoumá, co to vlastně je. A ono se přitom jedná jen o staré, zářivkové těleso nebo lampu, která je dotvořená naší fantazií.

Dominiku, ty jsi zvolil po ukončení studií na ČVUT dost netradiční využití svých znalostí. Je pro tebe umění profese nebo spíš zábava?

Dominik Jančík

Myslím si, že umění, které dokáže zaujmout a vtáhnout tvůrce i diváka, má větší šanci předat svou myšlenku nebo být odrazovým můstkem další imaginace. Vážnost a zábavnost se dle mého nevylučují, ale jdou ruku v ruce. Interaktivitou, kterou vpřádám do našich instalací, nechci diváka jen zabavit, ale i podporovat přirozenou fluiditu rolí, které nejsou určeny pouze osobou, ale i časem a příležitostí - divák se stává vystupujícím, autorem. Hraju si a ostatní zvu, aby si hráli také.

Olivere, jsi poslední z třetice vystavujících, původně jsi studoval audio design a zabýval se hlavně hudbou, jak a proč ses pustil do multimediální tvorby?

Oliver Torr

Zajímá mě intermediální konverzace, konkrétně to, jak dílo, které působí na více smyslů diváka a dokáže být emocionálně mnohem širší.

Vždy jsem byl elektronikou (ať už nástroji nebo hrami) fascinován a občas si s ní hrál. Dříve jsem hrál v kapele, tak jsem si například opravil pedálové efekty nebo zesilovače. Tato konkrétní tvorba mi ale denně klade spoustu otázek, takže to není stejně nárazové jako opravit si kytarový aparát. Cítím, že se to začíná odrážet nejen v mé sólové práci, ale i v kolektivu XYZ.

Poslední otázka je k výstavě samotné a má spíše filosofický charakter. Co je tvá prizma?

Oliver Torr

Snažím pracovat hodně impulzivně - použít nápad, který vznikne teď a tady. Tím pádem dochází k filtraci emocí a dokážu ze sebe dostat opravdovou, syrovou emoci. Nevím, zda se mi ten proud podařilo stabilizovat, ale uvědomění si, že existuje, je možná začátek k tomu ho začít používat. Proto si myslím, že to bude nejspíš moje prizma – impulzivita. Schopnost, která mi v osobním životě přináší hodně zla a nepříjemností a v kreativních oblastech mi pomáhá.

 

photo credit @ Nikola Ivanof a @Jakub Křovák

 

fotogalerie z vernisáže