Rozhovor s Ladislavem Kesnerem, který v Národním ústavu duševního zdraví provádí výzkum vlivu vizuálních podnětů na lidský mozek. Jeho výzkumný tým se aktuálně chystá zveřenit výsledky studie zobrazení uprchlické krize v médiích a zahájil výzkum neurální odpovědi na umělecká díla.

 

Ladislav KesnerMůžete prosím představit svou výzkumnou skupinu?

Hlavním cílem výzkumné skupiny Obraz, mysl, mozek je zkoumání psychologických a neuronálních aspektů vizuálního zobrazení jako je výtvarné umění nebo mediální obrazy. Pomocí experimentů s magnetickou rezonancí, EEG, eye tracking (zkoumání očních pohybů).

 

Bude to mít přínos pro léčbu nemocných?

Objektivně měřitelné odpovědi na obrazy mohou pomoci při diagnostice psychických poruch. Například lidé s depresí reagují specificky na afektivní obrazy. Dosavadní pokusy využívaly jak umělecká díla tak mediální obrazy na vzorku zdravých dobrovolníků. Do budoucna počítáme se zařazením lidí s duševní poruchou. V rámci výzkumu se nezabýváme se arteterapií, ale ústav ji v léčebných programech zařazuje.

 

Je pravda, že tvůrčí lidé jsou náchylnější k duševním nemocem?

To je poměrně frekventované pole výzkumu. Obecně kreativní lidé jako malíři, herci, architekti mají vyšší frekvenci výskytu duševních poruch. Nové výzkumy dokonce prokazují vztah mezi genetickou dispozicí a mírou kreativity. Tato oblast je hodně probádaná a my se jí přímo nevěnujeme.

 

Jaká je náplň výzkumu?

Pracujeme v oblasti psychologie vnímání a kognitivní neurovědy. Zabýváme se základním výzkumem, který může být odrazovým můstkem pro terapeutické a diagnostické metody. Získáváme hlavně poznatky o fungování mozku. Chceme například zjistit, jak by šla umělecká díla a další vizuální systémy využít jako doplňková forma léčby. To se může týkat i počítačových her s hodnotným obsahem. Stacionáře pro léčbu Alzheimerovy nemoci již využívají obrazy jako formu remediace.

 

Využíváte umělecká díla také v praxi?

Ve skupině je několik původně historiků umění a tak se kromě vědecké činnosti zabýváme i instalací uměleckých děl v prostorech ústavu. Jiří Pasz přišel dokonce s nápadem vytvořit vlastní sbírku uměleckých děl psychicky nemocných. I další psychiatrické instituce, třeba léčebna v Kroměříži, mají léta budované sbírky. Jde samozřejmě o nadstavbu, těžištěm je vědecká práce.

 

Jaký může mít vaše práce společenský dopad?

Výstupem naší práce jsou odborné publikace, které slouží vědecké komunitě a i v ideálním případě mohou pomoci celé společnosti. Obrovské a těžko uchopitelné téma jsou mediální obrazy. Mediální zobrazení dokáže usměrňovat, regulovat a manipulovat mentální stavy lidí. Do toho zapadá i vyvolávání paniky a úzkosti či frustrace u většinové populace, ne tedy jen u psychicky nemocných.

 

Co to konkrétně znamená?

Třeba projevy masivního násilí jako genocida ve Rwandě. Je dobře zdokumentováno, že vyvolávacím momentem byly právě mediálními obrazy a komentáře. Manipulace veřejným míněním může vyvolat mentální stav ohrožení nebo agrese. Velká experimentální studie, která bude v nejbližší době publikována, se týkala neurální odpovědi na mediální zobrazení uprchlické krize. Jakým způsobem vstřícnost či xenofobie ovlivňují měřenou reakci. Zmínky o studii se již objevily v médiích, ale bylo to trochu zkresleno a navíc teprve čekáme na oficiální publikování v zahraničních odborných časopisech.

 

Kolik lidí ve skupině pracuje?

V ústavu je několik desítek výzkumných skupin, přičemž ta naše je velmi malá. Jádro tvoří čtyři lidé na částečný úvazek. Dále se podílejí neurovědci, psychiatři, psychologové a odborníci na biomedicínská data. Ti jsou současně i v jiných projektech. Experimenty si sami provádíme, počínaje náborem dobrovolníků, provedením pokusů a ve spolupráci s dalšími kolegy děláme vyhodnocení a interpretaci.

 

Jak dlouho skupina funguje?

 S některými kolegy jsem začal spolupracovat kolem roku 2011. Když se v roce 2015 Psychiatrické centrum transformovalo do Národního ústavu duševního zdraví, tak jsem byl vyzván k vytvoření vlastní skupiny.

 

Na čem aktuálně pracujete?

Zahájili jsme velký experiment, který se týká uměleckých děl a empatické reakce na zobrazené postavy. Také jak to ovlivňuje míra znalostí a sebereflexe. Výsledky budou zajímavé jak pro oblast humanitního vědění, tak pro neurovědu z hlediska fungování velkých mozkových sítí.

 

Doc. PhDr. Ladislav Kesner, Ph.D. se narodil 27. března 1961 v Praze. Studoval na Univerzitě Karlově, University of California a Masarykově univerzitě. Za minulého režimu pracoval dva roky jako topič v nemocnici. Byl náměstkem ředitele Národní galerie a vedl sbírku asijského umění. Věnoval se pedagogické činnosti na několika vysokých školách. Získal Cenu Josefa Krásy Uměleckohistorické společnosti a další ocenění. Je autorem mnoha odborných publikací v oblasti umění, neurovědy a psychiatrie. 

 

Ukázky uměleckých děl instalovaných v Národním ústavu duševního zdraví najdete ve fotogalerii