Redakce České galerie zaměstnává lidi znevýhodněné na trhu práce, nabízí jim příležitost uplatnit svoje vzdělání a talent v kultuře. Současně podporuje tvůrce, kteří mají zkušenost s duševním onemocněním, prezentací jejich děl a příběhů ve Skupině F. Již 20 let vydáváme tištěný přehled výstav výtvarného umění, který je zdarma k dispozici v kavárnách a galeriích. V roce 2017 jsme otevřeli zpravodajský a recenzní portál www.ceskegalerie.cz. Prosazujeme zájmy lidí se zdravotním znevýhodněním a vzděláváme veřejnost v oblasti destigmatizace, propojujeme témata duševního zdraví a výtvarného umění, pořádáme přednášky, besedy, výtvarné dílny a autorská čtení. Účastníme se celorepublikové kampaně Týdny pro duševní zdraví. Redakce České galerie je součástí neziskové organizace Fokus Praha, která již téměř 30 let podporuje lidi se zkušeností s duševním onemocněním. Tím, že nás podpoříte, přispějete na udržitelný chod redakce České galerie a realizaci výstav a doprovodných programů Skupiny F. Cíl: 100 000,-Kč Srdečně děkujeme!!!  Fokus Praha, z.ú. Praha www.fokus-praha.cz

Lubomír Typlt - Neutopíš se dvakrát v téže řece 

Lubomír Typlt - Neutopíš se dvakrát v téže řece
Galerie Václava Špály, Národní 30, Praha 1 
29. červen 2018 - 2. září 2018

Praha 1

https://www.galerievaclavaspaly.cz/cs/vystava/neutopis-se-dvakrat-v-teze-rece


Název výstavy je ironickou parafrází Herakleitova výroku „nevstoupíš dvakrát do téže řeky“, čili že nic se nikdy neopakuje stejným mechanickým způsobem, nýbrž vždy jinak a nově (časový posun, kontext, zkušenost).

Utopit se lze však opravdu pouze jednou…Vstup do současné figurativní malby Lubomíra Typlta vede přes jasně deklarovaný sarkasmus. Autor je dlouhodob ě p řesvědčen o tom, že obraz má provokovat, iritovat, že má mít iniciační energii k tomu, aby diváka probudil z  pasivní vizuální konzumace a recyklace. Sociální rozměr díla spočívá právě v důrazu na tuto interakci, jež může mít do jisté míry i atakující násilnou povahu. Figura je v malbě nositelem vždy znovu aktualizovaného obsahu, byť se zdá, že dochází k  jejímu neustálému „opakování“. Je podrobována výrazovým experimentům tak, aby promluvila jazykem současnosti.  

Výběr Typltových prací z poslední tří let postihuje dva základní námětové okruhy: mužský a ženský svět. Tyto polarity jsou řešeny odlišně jak v kompoziční výstavbě, tak v modelaci a v barevném řešení. Zatímco obrazy chlapců vytvářejí zdánlivě zklidnělé skupiny, šikující se jedince pohroužené do sebe (Analytici, 2017), „kontemplující“ (Smolinec, 2018) či trpící nějakým přesvědčením, pronásledovaní nějakou ideou (Revolucionáři, 2018), dívky jsou pohlcovány spíše vnějšími impulsy. Dokořán otevřené hladové oči sytí vnitřní neklid (Sedmikrásky, 2018). Iracionální pohyb asociující vichr, metaforicky zpřítomňuje klimatický chaos, kter ý je probouzen novými zkušenostmi, jež transformují a různě přetvářejí a přeskupují vnitřní vědomí aktérek (Velká panika, 2016). Symbol vlajících vlasů a sukní (Vlasatice, 2017) stejně jako ruce zakrývající tvář a chránící zrak (Revolucionářky, 2017) odkazují na freudovské šifry a nápovědy. Signifikantní je splynutí spících dívčích figur s rámcem obrazu prostřednictvím vlnících se vlasů, které často svým seskupením nemají daleko ke „svatozáři“ (Pod nebem nebe, 2018). 

Přes všechny tyto rozpornosti, jde přesto o komplementární, vzájemně se doplňující světy, které tvoří vyšší dynamickou jednotu lidství.

Barevné řešení obrazů prošlo u Typlta další fází tvůrčí modifikace. Experiment s  barevnými vrstvami přináší nový způsob „náhodné“ modelace a způsobu probarvení (Čtvrcení, 2018), které v  detailu připomínají vizualitu fotografie, v celku pak umožňují svobodné nakládání s barevnými plány, které proti tradiční logické prostorové výstavbě studených a teplých tónů, dekonstruují prostor zcela novým svébytným způsobem (Pacifisté, 2018). Podstatná je také barevná redukce a kresebná zkratka obrazu, která stupňuje jeho koncentrovaný výraz (Komisaři, 2018). 

Dokud autor experimentuje, dokud si je vědom dialektického pohybu mezi tím, co zobrazuje a mezi tím, jak tohoto zobrazení vždy znovu dosahuje (a může dosahovat), nikdy se nemůže utopit v mechanice naučených postupů. Nikdy nemůže ustrnout ve stojatých vodách vlastních dovedností, neboť si je vědom zásadní role jejich neustálého zpochybňování a přehodnocování. Kdo neustále hledá, zůstává na cestě. Naučené je třeba znovu bořit a přetvářet. Jedině tak se lze dobrat skutečně nového výrazu, který je v živém kontaktu se současností, a tím ji zpřítomňuje. 

Petr Vaňous, květen 2018

 

Galerie Václava Špály